Po tom, co jsem v květnu letošního roku úspěšně složila maturitní zkoušku, jsem se rozhodla, že zrealizuji nové a zásadní věci ve svém životě.

Na konci srpna 2016 jsem se přestěhovala do Turnova a našla jsem tam také zaměstnání. Moc jsem se těšila, až se osamostatním a v září místo do školy půjdu poprvé do své nové práce. Byla jsem šťastná, ale postupně mi začalo docházet, že mám také velké obavy z toho, co všechno mě čeká a dostala jsem strach, že nic z toho, co jsem si tak detailně naplánovala, a díky svým blízkým zrealizovala, nezvládnu. Často jsem se cítila v pronajatém bytě sama, pociťovala jsem úzkost, stres a nervozitu z nástupu do nového zaměstnání a neměla jsem náladu téměř na nic. Přestala jsem jíst, nebo jsem jedla minimálně a nervozitu se stresem nejvíce odnášel můj žaludek, který mi to dával velmi často najevo.

V září jsem podepsala pracovní smlouvu a jela jsem na týden na školení do Prahy. Den co den se mi měnila nálada, chvíli jsem měla pocit, že jsem na všechno sama, že mé obavy a starosti nikdo nechápe a pak byy zase chvíle, kdy jsem se do zaměstnání i do svého nového bytu těšila. Každý den byl jiný.

Je pravda, že jsem byla hodně natěšená na nový způsob života, ale také jsem vůbec netušila, že to pro mě bude tak těžké, tolik změn najednou je přeci jen složité za tak krátkou dobu vstřebat. Ale nač si dělat starosti? Co mi chybí? Komu se v dnešní době podaří najít během dvou dnů práci a bydlení? V Turnově mám spoustu kamarádů ze společenství, dokonce víc, než v okolí mého rodného bydliště, a v neposlední řadě také přítele, který mě drží nad vodou.

Kamarádka Katka mi kdysi půjčila knihu, která byla spíše takovou užitečnou příručkou. Napsal ji Dale Carnegie a jmenuje se "Jak se zbavit starostí a začít žít". Sice jsem přečetla jen půlku knihy, ale už na samotném jejím začátku mě zaujala modlitba, kterou se v poslední době velmi často modlím, a která mi dodává a přínáší jakousi naději a klid do dalších ne vždy lehkých dnů.

" Bože, dej mi vyrovnanost, abych se smířil s věcmi, které nezměním,
  odvahu změnit věci, které změnit jdou, a moudrost, abych je od sebe rozeznal."

Dlouho trvalo, než jsem přišla na to, že své starosti a trápení sama nevyřeším. Je třeba vše svěřit Bohu a věřit, že se stane vše podle Jeho vůle. Bože děkuji, že Tě mám a že se na Tebe každý den mohu s důvěrou obrátit s prosbami, které vždy tak věrně vyslyšíš. Amen.