Před čtyřmi měsíci jsem na Signály napsala článek o snu, ve kterém dominovala hlavní postava - má zesnulá babička. Často na ní vzpomínám a to také možná způsobilo to, že se mi od její smrti (duben 2015) zdál již druhý sen, ve kterém se objevila a otevřela mi oči.

Obsah druhého snu byl takový, že mě babička chytila za ruku a řekla mi, že mi musí nutně něco ukázat. Trvala na tom, že je důležité, abych to viděla, a že to déle nepočká. Nikam se mi nechtělo. Vzpírala jsem se, bránila, ale nebylo mi to nic platné. Pevně mě tiskla a někam mě vedla. Postupovaly jsme dál po strmých schodech na místo, které mi bylo známé - byl to můj pokoj v domě, ve kterém jsem vyrůstala. 

V pokoji nám už odjakživa visí kříž s ukřižovaným Kristem. Babička měla jediný cíl - dojít se mnou k tomu kříži. Když jsme u něj zastavily, na chvíli se odmlčela, pak zvedla prst, ukázala na Krista a řekla klidným hlasem větu, na kterou nezapomenu: "To On je příčina všeho". 

Babička byla tak šťastná, že mě ke křížku zavedla a mohla mi sdělit to, co považovala za nutné a důležité. Ten sen byl tak živý a radostný, že jsem si ho prostě musela zapamatovat. 

Je třeba si takové důležité informace častěji uvědomovat a hlavně v ně opravdu věřit. Protože On je příčina všeho a jedině On má první, ale také poslední slovo. Amen