Několik měsíců před svatbou jsme zvažovali koupi domu. Byli jsme si naprosto jistí, že chceme raději dům než byt. Tím se také nabídky na vhodný baráček zúžily, protože spousta lidí také spíše upřednostňovala rodinný domek a v naší lokalitě za „přijatelnou“ cenu jich moc nebylo.

Za nějakou dobu jsme v našem okolí našli kupodivu asi 7 domů, na které jsme si sjednali prohlídku. Neměla jsem žádnou představu, bylo mi i celkem jedno, jestli se baráček bude nacházet v centru Turnova nebo někde v nedaleké vesničce. Jela jsem s manželem Honzou na první prohlídku domu, který se nacházel ve vesnici Bukovina. Pamatuju si, že byl sníh a tak cesta k baráčku, který byl na konci vesnice, a cesta k němu vedla z prudkého kopce, byla dost náročná. Byla už i celkem tma a tak na mě dům zvenčí neudělal žádný dojem. Když nás realitní makléř zavedl dovnitř domu, první, co mě trklo do nosu, doslova, byl hodně nízký strop. Můj manžel má 2 metry, takže skoro celou prohlídku absolvoval se skrčenou hlavou.

Nahoře byla malá chodbička a malá ložnice, dole si pamatuju, že byla předsíň, středně velká kuchyň, na kterou navazoval obývací pokoj a koupelna (se šikmým nízkým stropem). Pak jsme se šli podívat ven, kde nás zaujala (asi jako jediná) taková malá dílna. Po ukončení prohlídky jsme své dojmy sdělili mému tatínkovi – zedníkovi, který nám už před svatbou slíbil, že nám pomůže domeček zrekonstruovat. Taťka se pak přijel na dům podívat osobně, a jelikož tomu rozumí, tak ho zhodnotil jako nevyhovující…docela se mi i ulevilo.

Další prohlídka domu proběhla několik dní předtím, než jsme měli sjednanou prohlídku. Dům se nacházel pod Turnovským náměstím. Dům byl polorozpadlý, neoplocený, hned vedle potoka, který protékal okolo. Zahrada téměř žádná a celkově na mě i okolní prostředí nedělalo dobrý dojem.  Ještě jsme se tam dali do řeči se sousedem, který nám sám dům nedoporučoval – už ani nevím, z jakého důvodu. Když jsme jeli domů, schůzku jsme zrušili a dům jsme nechali někomu jinému.

Další baráček se nacházel v Loučkách, což už bylo trochu dál od Turnova. Byla to roubená stavba, a i když jsme měli možnost nahlédnout dovnitř jen přes okna, tak jsme si mohli všimnout, že je tam spousta nepraktických stavebních „výmyslů“. Opět přijel taťka, který koupi tohoto domu nedoporučoval.

Další dům se nacházel nedaleko ve vesnici Líšný. Tam jsme jeli na prohlídku i s mými rodiči. Dům byl velký, dvougenerační se sklepem, garáží, balkonem a dílnou. Zahrádka malá, příkrá a pod kopcem vedly železniční koleje a tekl tam potůček. Dům se nacházel v kopci v zatáčce – což byl problém kvůli přívalovému dešti. Vše totiž teklo ke vchodovým dveřím, kde voda zatýkala a tak už při vstupu domu byla cítit vlhkost. Kuchyň, která se nacházela ve spodním patře, na mě působila depresivně, protože tam nebylo jediné okno, které by místnost alespoň trochu prosvětlilo. Všechny místnosti byli malé a bylo jich tam zbytečně moc. Část baráku – ta část, která se nacházela u strmého kopce, byla podepřena 2 betonovými sloupky, které praskaly a dům sotva držely. Balkón, který byl těmito sloupky podpírán, praskal. Taťkovi se dům ze stavebního hlediska nelíbil a doporučil hledat dál. 

Přiznám se, že už jsem začala ztrácet naději. Ale jednoho dne mi Honza volal, že se pojede s jeho kamarádem – realitním makléřem podívat na jeden domeček, který se nachází kousek od Turnova v jedné vesnici. Já byla v práci, tak jsem s nimi nejela. Když Honza přijel, byl nadšený. Dům musí samozřejmě projít celkovou rekonstrukcí, ale je prý moc hezký. Jediné, co mě zarazilo, bylo suché WC a zahrádka, která je velmi malá. Zavolali jsme tatínkovi, který přijel, a když dům viděl, zhodnotil ho velmi kladně. Barák je zděný, není vlhký, má pevné základy, balkon, sklep,…Taťka bez váhání řekl, ať ho koupíme, že dlouho takhle dobře stavěný dům neviděl. Zavolali jsme majiteli a řekli mu, že dům bereme. Dokonce nám i slevil, takže nás dům stál výrazně méně. Podotýkám, že celý dům jsem viděla až po jeho koupi, takže už jsem nemohla couvnout. Naštěstí jsem z něho byla nadšená stejně tak, jako Honza.

Dům se nachází na kraji vesničky, takže je tady klid. Má předsíň, koupelnu se záchodem, chodbu, prostorný obývací pokoj, menší kuchyň, malý sklep, v horním patře další chodbičku s balkonem, ložnici a prostorný dětský pokoj. Dokázala jsem si představit, že tady budu se svou rodinou žít.

Hned po naší svatbě se začalo s intenzivní rekonstrukcí. Taťka (bydlí skoro 70km od nás) vždy ochotně minimálně na týden přijel a začal s Honzou na domě pracovat. Měnili se trámy, dělala se nová okna, dveře, střecha, v podkroví se zvyšoval strop a rozšiřovali místnosti,…náš dům proběhl kompletní rekonstrukcí, která byla náročná, ale díky mému taťkovi, který je opravdu dříč, se zvládla za neuvěřitelný rok.

Stěhovali jsme se 4.srpna 2018 a já stále nemůžu věřit tomu, že máme náš dům. Dům jsme koupili za 5 minut 12, protože podmínky hypoték se tak rapidně zpřísnily, že dnes bychom na ni těžko dosáhli.

Díky Bohu za mého tatínka, který má obrovský dar, a celý dům nám sám zrekonstruoval. Nehledě na to, že kdykoliv mohl, tak k nám dojel i navzdory tomu, že měl dost rozdělané práce doma. Díky za mého manžela, který přikládal ruce k dílu a vyřizoval veškeré papírování, materiály a vše, co bylo potřeba. Díky také za mou maminku, která nám „půjčovala“ taťku několik dní i týdnů za sebou a ještě nám posílala spoustu dobrého jídla na posilněnou. Díky za mé i manželovy rodiče, kteří nás po celou dobu povzbuzovali a díky svatebnímu daru nám nemálo pomohli i finančně. Díky za tento dům, za jeho rychlou koupi, rekonstrukci a za možnost vzít si hypotéku – protože to není v dnešní době samozřejmostí. Díky Bohu!